18. listopadu 2014 Při pohledu na protiakci našich ideových odpůrců při naší protirežimní akci 17. listopadu v Brně jsem si položil jednu otázku: čemu tito lidé vlastně věří? Naše akce nesla název „Alternativa existuje“, abychom dali jasně najevo, že s tímto zkorumpovaným systémem, který naši zemi již 25 let ovládá, nechceme mít nic společného. Ale právě tento režim je jediným co si tito lidé ve své omezenosti dokáží představit. Polistopadový kapitalismus považují za vrchol našich národních dějin.

Ti takzvaní antifašisté prošli důležitou proměnou. Anarchisté nebo marxisté se již dávno proti našemu nesmrtelnému ideálu ani nepokouší stavět svoje zvrácené teorie. Pokud někdy nabízeli nějakou alternativu, tak jsou s ní již dávno zalezlí v putykách, protože beztak nikoho nezajímá. Dnes proti nám stojí většinou děti nebo mládež naprosto zmanipulovaná oficiálními médii. Jejich modlami je Václav Havel a to, o čem je jim tvrzeno, že je demokracie. Vyprázdněné životy těchto nešťastníků představují přesně to, co mocipáni dnešního světa chtějí. Příliš nad ničím nepřemýšlet a slepě věřit, že současný stav věcí je nejlepší a jediný možný.

Zkorumpovaný režim už proti nám nemusí posílat kordony policistů. Stačí někam nahnat zmanipulované studenty a mezi ně nasadit „tajné“ policisty. Ti, když je nejhůř vytasí teleskopické obušky, aby se kolemstojícím ufňukancům nic nestalo. Rodiče svým dětem zaplatí jejich dobrodružný výlet, protože je přece správné „blokovat nácky“. Po celé republice se tato individua scházejí v houfech, aby oslavovali odkaz TGM a Václava Havla. Na antifašistické akce se slézají prominenti režimu si přihřát polívčičku. Je přece správné se postavit proti extremismu. A tak se teoretici zvrácených marxistických, nebo anarchistických pseudoideálů ocitají před čím dál větším dilematem: „Jak budeme tvrdit naivním dětem, že jsme alternativa proti systému, když ho vším, co děláme, podporujeme?“.

Není naší ostudou, že jsou proti nám v přesile. Oni totiž nevěří vůbec ničemu a milión krát nic je stále nic. Nechtějí nás sice pustit ke slovu, ale my proti nim ani nemusíme nijak hlasitě argumentovat. Nejpádnějším argumentem je rozhlédnout se kolem sebe a spatřit tragickou realitu režimu, který obhajují. Takzvaní antifašisté úplně rezignovali na nabízení nějaké alternativy a mně je ctí, že jedinou alternativou v této zemi zůstává nacionalismus. Nacionalismus, který nabízíme my, mladí idealisté.

Jan Kuřec